Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Boží načasování

21.8.2016

Je to necelý měsíc, kdy moje cesta do práce skončila nečekaně na dálnici, necelých 10 km před cílem. Auto vypovědělo službu a nešlo už nastartovat, takže bylo potřeba ho co nejdříve dostat z dálnice a odtáhnout do servisu. Tam se časem zjistila závada na motoru, jejíž oprava si vyžádala necelé 3 týdny, s nejistým výsledkem do poslední chvíle.

A tak nastal konečně pátek, kdy jsme byli s opravářem domluvení na možný termín předání. V neděli jsme totiž měli s rodinou odjet na dovolenou, cca 3 hodiny jízdy autem z domu. V pátek odpoledne jsem zavolal do servisu, kde mi řekli, že auto ještě není hotové, že po sestavení motoru je tam stále nějaký problém a až to budou mít hotové, ozvou se mi.

Nezbývalo než věřit, že se v pátek auto podaří opravit a předat – byl jsem plný víry v to, že to tak skutečně bude. Připomínal jsem si verš:

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Ř 8,28

Už jsem byl na autobusovém nádraží, kde mi v 17 hodin jel autobus domů, ale nechal jsem ho ujet s tím, že opravář se určitě ozve a pojedu domů autem. A přinejhorším, poslední autobus jede ještě o půl jedenácté.

Strávil jsem tedy dalších 5 hodin čekáním ve městě. Čím bylo později, tím se moje šance na očekávané vyřešení situace zmenšovaly. Víra se rázem změnila v něco, co už s vírou nemělo nic společného – v nedůvěru, reptání vůči Bohu a pochybnostmi nad Božím slovem – vyčítal jsem Bohu, kde je to jeho zaslíbení, proč nefunguje a jak se můžeme spolehnout na Boží slovo, když právě toto není pravda. S touto hořkostí jsem taky dorazil před půlnocí domů, kde jsem po čase přemýšlení, jak se na dovolenou dostat jinak (protože šance, že bychom jeli autem, tímto padla, jelikož přes víkend se v servisech nepracuje), usnul.

První varianta dopravy – vlak – se brzo ukázal jako nepraktický, cesta 6 hodin s malými dětmi není ideální. Autobusové spojení s jedním přestupem a 4 a půl hodinami jízdy vypadalo přeci jen trochu líp. V sobotu jsme tedy rozhodli, že pojedeme autobusem, nabalíme jen nejnutnější věci a v cílové stanici nás vyzvedne známý a odveze svým autem na cílové místo. Výhodou tzv. „krizového balení“ je, že člověk zjistí, kolik věcí na dovolenou skutečně potřebuje a kolik veze jenom proto, že to „auto uveze“.

Ovšem moje žena se ukázala jako pravá bojovnice – jestli byla hlavní motivací představa čtyřhodinového sezení s malou v autobuse nevím, ale vzala si ode mě telefon na opraváře v servisu a začaly se dít zajímavé věci.

V průběhu soboty jsme se tak dozvěděli, že opravář poskytuje svým zákazníkům zdarma náhradní auto, takže stačí, když dojedeme autobusem do servisu, tam nasedneme a auto je nám k dispozici. Perfektní nabídka, ale já jsem si přeci jen říkal, že jet vlastním je lepší – jednak je člověk zvyklý a taky nemusí nést tu odpovědnost za cizí majetek.

V neděli dopoledne zavolala ženě manželka opraváře, jestli by nám vyhovovalo, kdyby k nám přijela naším autem, že bychom si vzali všechny věci a jí po cestě vysadili v servisu. Po krátké domluvě jsme nabídku trochu nevěřícně a s radostí přijali a skutečně, kolem čtvrté odpoledne naše auto stálo před domem a my jsme mohli nabalit těch pár věcí (stále byla ve hře varianta, že pojedeme busem), vzít ochotnou paní a po zastávce v servisu odjet na dovolenou. Díky Bohu, auto bylo spravené (v neděli!) a my jsme s ním mohli bezpečně dojet tam (i zpět, protože toto svědectví píšu po návratu).

Co dodat? Samozřejmě, co jsem mohl dělat jiného, když jsem řídil vlastní auto na dovolenou, než chválit Boha za to, jak to vše zařídil a jak vyslyšel naše modlitby. I když úplně jiným způsobem, než jsem si já představoval. A omluvit se Bohu, činit pokání z nedůvěry a vyznávat pravdu Božího slova: Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povolání podle jeho rozhodnutí.

Snad nebudu napříště trvat na svých představách a budu mít trpělivost očekávat na to dokonalé, Boží načasování.

 

Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. Iz 55,8-9

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

« seznam článků  na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2024   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)