Už sám nadpis vzbudí určitě odpor u některých pobožných lidí. Nechtějí připustit, že by byly dva druhy věřících. Vždyť některé křesťany rozčilí už pouhé rozlišení na obrácené a neobrácené! Ale právě jejich hněv potvrzuje, že takové rozdělení je správné. Písmo samo to potvrzuje nejen ojedinělými citáty, ale tato dělící čára se táhne jako červená nit celou Biblí. Ztracený nebo nalezený, buď - anebo, to je tak rozdílné jako den a noc. Jistě, je něco mezi tím - šero. Ale nikdo proto nebude popírat rozdíl mezi dnem a nocí. Stejně tak nebude rozumný člověk popírat rozdíl mezi obráceným a neobráceným člověkem. Jasno do srdcí vnese jedině jasné zvěstování a jasné rozlišování mezi obráceným a neobráceným. V té věci si tedy věřící, jimž je tento spisek určen, rozumí, v tom jsou zajedno. Ale že by ještě mělo dojít k rozdělení mezi obrácenými a znovuzrozenými, to přesahuje rozhled mnohých a vzbuzuje jejich odpor a své argumenty budou chtít podepřít Biblí. Namítnou: „Jen se podívejte do Bible, Nový zákon nezná dvojí křesťany. Vždyť Boží církev je jednota a nesmí být roztržena, jinak vzniknou zase nějaké sekty." Takový názor míchá dohromady pravdu a blud. Církev Boží je rozhodně jednota, vždyť to množství věřících po Letnicích bylo jedno srdce, jedna duše.
Ale už v pozdějších apoštolských dobách a zejména v době napsání Zjevení sv. Jana s jeho dopisy církvím, se ukázalo, že jsou dvojí věřící, totiž takoví, jimž Pán neměl co vytknout, na nichž spočívalo jeho neomezené zalíbení, jako např. sbor ve Smyrně nebo ve Filadelfii. Naproti tomu však čteme zničující odsouzení: Vyvrhnu tě z úst svých! Lze si pomyslet větší rozdíl než mezí Filadelfií a Laodiceou? Jak bychom ještě mohli pochybovat při pohledu na tyto dva sbory, že je dvojí druh věřících? Nezapomínejme přitom, že i Laodicejští kdysi prožili obrácení a znovuzrození, že se oddělili od pohanů a byli pokřtěni a že jejich sborový život stál v plném rozkvětu, takže mohli říci: „Bohatý jsem, zbohatl jsem a žádného nepotřebuji." Žili v přesvědčení, že jsou dobří křesťané, přinejmenším právě tak dobří jako ti z Filadelfie, ne-li ještě lepší. A když jim někdo řekl: Je dvojí druh křesťanů a vy patříte mezi ty, které Pán jednou ze svých úst vyvrhne, pak by se jistě cítili smrtelně uraženi a označili by ho za přepjatého farizea. Ale není to mínění nějakého přepjatého člověka, ale úsudek vyvýšeného Pána, že je dvojí druh věřících. A před jeho názorem se chceme sklonit a ptát se: „Patříme k Laodicei nebo k Filadelfii?"
Že bude dvojí druh věřících nejen v apoštolských dobách, ale i na závěru dějin církve, ukázal Pán sám ještě za svého života na zemi právě v podobenství o deseti pannách. Všimněme si, že i bláznivé panny vyšly ze světa a vzaly s sebou lampy, které zpočátku hořely. Jsou to tedy věřící, kteří prožili obrácení a znovuzrození a z lásky k Ženichovi vyšli mu vstříc stejně jako ty moudré panny a stejně jako ony očekávali na jeho příchod. A kdyby jim cestou někdo byl řekl, že jsou mezi nimi rozdíly a že bláznivé budou vyloučeny ze svatby, jistě by bouřlivě protestovaly, že je někdo chce rozlišovat.
Ale rozdíl tu je a žádný jakkoliv bouřlivý protest ho neodstraní. Je to úsudek toho, který zná naše nitra a jehož ústa nikdy nepřeháněla. Není nám proto nic platné, že odmítáme uznat dvojí druh věřících. Jsme-li upřímní, položme si raději otázku: „Patřím mezi moudré, nebo mezi bláznivé?"
Žádné komentáře. Buďte první :-)
Napsat komentář