Noc kostelů 2014: Otevřené dveře
Letošní Noc kostelů, v pořadí šestá v České republice, je za námi. Měl jsem tu milost prožít krásný večer v církvi a troufám si tvrdit, že to byl večer k Boží slávě. Zpívali jsme chvály, kázali Boží slovo, svědčili lidem, modlili se za ně. Ten večer předčil moje očekávání a to i přes to, že na jeho programu se vyjímaly „pouhé“ tři body, tedy šlo o jeden z nejkratších (a na první pohled možná ne úplně lákavých) programů v rámci Noci kostelů 2014 v Brně vůbec.
Ale nad tím se chci právě dnes zamýšlet – pozoruji totiž, že i my, křesťané, jsme často zaměřeni na sledování povrchních věcí a uniká nám jejich pravá podstata. Zůstáváme tak zaměřeni na lidská hlediska. Máme možná falešný pocit, že je potřeba lidi vhodně zaujmout, nabídnout jim alespoň desetibodové a co nejlákavější menu, aby vůbec do církve přišli (tím nechci podceňovat práci lidí, kteří takové programy pracně připravovali).
Ale co na to Bůh? Já věřím, že náš Pán dovede poslat ty správné lidi na správné místo i kdyby program měl jen jeden bod - i tak si ho Bůh může použít ke své slávě. Vždyť koho si povolává Bůh - ty nejlepší, nejdokonalejší, nejznámější? Nebo je to trochu jinak?
Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. 1K 1,26-29Co vidím jako zásadní je, že vchodové dveře do naší církve byly ten večer otevřené. I já věřím, že církev má být otevřená - ne vůči hříchu, ale vůči lidem. Aby mohli přijít do církve a složit tam náklad, který si nesou na svých bedrech. A tak i tento večer mohli přicházet lidé a slyšet, vidět a ochutnávat (doslova i přeneseně). A kdyby Bůh promluvil k jedinému člověku, tak ten večer měl smysl. Bůh mi někdy dopřeje, že moje články mají nečekané pokračování a já žiju v naději, že i k tomuto článku jednou dopíšu pokračování.
Chci z celého srdce poděkovat organizátorům, že se celé akce ujali a měli tu odvahu do toho jít. Chci poděkovat těm, kteří se nějak zapojili do služby a přidali ruce k dílu (a že těch rukou bylo potřeba docela dost). Modlím se za to, abychom tu příležitost mít otevřené dveře a oslovovat lidi kolem nás využili i příští rok.
Komentáře (0)
Žádné komentáře. Buďte první :-)
Napsat komentář