Proč nelepím samolepky
K této úvaze mě inspiroval jeden můj bratr, kterého považuji za horlivého následovníka Pána Ježíše. Je jedním z mála křesťanů, kteří mají odvahu kázat evangelium na ulici, před (cizími) lidmi, což se mi líbí. V poslední době rozšířil pole působnosti o vylepování evangelizačních samolepek, což se mi nelíbí :–). A rozporuplné reakce vyvolalo toto počínání i na sociálních sítích.
Poměrně dlouho jsem přemýšlel, proč mi zrovna tato aktivita – možná v něčích očích prospěšná a bohulibá – vadí. Pominu teď extrémní případy, kdy jsem viděl aplikaci zmíněných samolepek i na místech, kde je vyloženě napsán zákaz podobného výlepu nebo alespoň prosba, aby tak lidé nečinili. Mrzí mě představa, že majitel dotyčného zařízení bude nadávat na křesťany, až bude nevyžádanou samolepku pracně odstraňovat.
Za mého mládí se často říkalo úsloví: „Jména hloupých na všech sloupích.“ V podstatě to byla reakce na projevy vandalismu, kdy si „chytří“ lidé mysleli, že se zviditelní napsáním svého jména, podpisu (dnes tagu, ...) na nějakou tu zeď, sloup či ještě lépe omítku domu.
Vlastně to, co mi na tom vadí druhotně, je obava, že Ježíšovo jméno tímto jednáním pozbude své výjimečnosti a vzácnosti, kterou bezpochyby má. Pro mně je to jméno vzácné a je vzácné i těm, kteří věří. Nejde mi o to prezentovat nějaký náboženský pohled, ale docela mně mrzí, když vidím, že se jméno mého Pána ocitá v podobné společnosti a v podobném prostředí – na sloupech, kam evidentně (i pohledově) nepatří a na které lidi plivou a psi močí.
Ve velké domácnosti nejsou jen zlaté a stříbrné nádoby, nýbrž i dřevěné a hliněné, jedny pro cenné věci, druhé na odpadky. 2Tim 2,20Ano, v Ježíšově jménu je moc, jak nám sděluje Bible. Jsme dokonce křtěni ve jméno Ježíše Krista a pokud lidé uvěřili v Jeho jméno, často to bylo doprovázeno uzdravením a také odpuštěním hříchů. Ale nemyslím si, že existuje přímá úměra mezi počtem zobrazení jména Ježíš a počtem uvěřivších lidí. Pokud by tomu tak bylo, zaplaťme si jako církev 10 sekundový spot v rámci reklamních bloků v televizi a máme otázku evangelizace českého národa vyřešenou.
Pokud bych popustil uzdu fantazii, můžeme nechat natisknout jméno Ježíš na spoustu výrobků denní potřeby (zapojte i fantazii vlastní :–) a distribuovat je lidem. V dnešní době určitě nebude problém si nechat na zakázku uvařit pivo a opatřit jej etiketou „Ježíš je spasitel.“ Ale já se ptám – bude to skutečně vést ke slávě Jeho jména?
Mám za to, že lidé u nás tak nějak o Ježíši vědí. Po listopadové revoluci se otevřela spousta možností, jak Jej zvěstovat. V dnešení době máme možnost sdělovat křesťanské hodnoty lidem o Vánocích, Velikonocích, příp. jiných příležitostech. I v médiích je ten, byť ne asi velký, prostor. Dokonce máme křesťanskou televizi, kde mohou lidé slyšet o Bohu snad 24 hodin denně. Přesto to, troufám si říct, nedělají, protože mají uši a neslyší, mají oči a nevidí (J 12,40).
Pro mně osobně není evangelizace otázkou toho, kolikrát lidé uslyší nebo uvidí jméno Ježíš. Pro mně osobně je to otázka toho, kolik kolem sebe vidí křesťanů, kteří by svými proměněnými životy byli těmto lidem vzorem hodným k následování. Pamatuji si docela živě když jsem byl, ještě jako neobrácený, se ženou na dovolené s křesťanským sborem (žena uvěřila o nějaký ten rok dříve). A já jsem po pár dnech ve svém nitru pocítil touhu být jako oni – mít ve svém životě pevný řád, rozumět tomu, co se píše v Bibli a mít jistou víru ve věci, které vidět nejsou. Věřím, že tam někde byly počátky mé vlastní víry, která se ovšem obrácením projevila až o nějakých pár let později.
Ano, každý přichází k Bohu svým jedinečným způsobem (zkuste se podívat, na základě čeho uvěřil třeba Natanael) a téma evangelizace je nevyčerpatelné a nepomíjející. Pro mně je tato úvaha jen ujištěním toho, že já se do podobné služby zapojovat nebudu a omlouvám se všem, kteří to vnímají jinak.
A tak bych si dnes přál, abychom všichni byli citliví na vedení Duchem svatým a věděli, do čeho se pouštět a do čeho naopak ne. A abychom nesoudili druhé, pokud se nám bude zdát, že dělají z našeho pohledu divné věci – vždyť je ten, kdo bude soudit – a On je milosrdný, láskyplný a umí odpouštět naše chyby. Pokud zde chceme být jeho obrazem, nezbyde nám než učit se témuž.
Komentáře (0)
Žádné komentáře. Buďte první :-)
Napsat komentář