Rok s Bohem
Dnes si připomínám rok svého nového života a tak jsem pocítil takovou potřebu se za ním nějak ohlédnout. Začal jsem úvahou: „O čem bych vlastně psal? Vždyť vlastně není skoro o čem“. A Bůh mi napověděl: „Napiš o tom, co jsem pro tebe udělal“. Tak jsem si sepsal, co pro mě Bůh vlastně udělal, a myslím, že na první rok z toho vyšel docela zajímavý seznam.
Odpověď
Půl roku před tím, než jsem uvěřil, jsem hledal Boha. Byl jsem prázdný, nespokojený, hledající. Obrátil jsem se k Bohu s prosbou, aby se mi dal poznat, jestli je. Vydal jsem Ježíši svůj život. Po půl roce mi Bůh dal nečekaně odpověď v tom, že se mi dal poznat a pozval mě do svého podivuhodného světla…
A tak jsem zjistil, že víra není o věření něčemu, ale Někomu. Díky Bohu nemusím hledat další odpovědi.
Štěstí
I když jsem si myslel, že jsem v životě v podstatě šťastný a neměl jsem větší problémy, dnes vím, že to pravé štěstí je jinde, než kde jej obvykle lidé hledají. Štěstí nenajdete ani v majetku, ani ve vztazích, v sexuální nevázanosti, alkoholu, drogách, kouření, televizi, jídle, nakupování, pomlouvání, lžích, krádežích, podvodech a sám nevím, čím vším dalším si lidé mohou dnes Boha nahrazovat a zasťiňovat. Je jen jediný, který je ta „cesta, pravda a život“ (J 14,6).
Pokoj
Po tom, co jsem uvěřil, mě Bůh naplňuje pokojem, který se dá těžko popsat. Je to takový zvláštní pocit jistoty, klidu a harmonie. Potvrzení, že vše, co se v mém životě děje, je podřízeno Bohu, který je nade vším a má vše ve své ruce. Bůh tu byl přede mnou, je se mnou a bude i po mně. On je věčný.
Tím, že jsem uvěřil, jsem dostal tu milost čerpat z Božích zdrojů pokoje, lásky, života. Bůh mě zbavil i běžných starostí o tento život a dalších nejistot.
Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! J 14,27Láska
Miluju svoji manželku a jsem vděčný za naše krásné manželství. Pokud jste někdy milovali člověka, asi víte, jak silný pocit to je. Říkam se vší odpovědností, že kdo poznal opravdovou Boží lásku, dá lidskou lásku na druhé místo. Láska k Bohu a naopak Jeho láska k nám je nade vše, co jsem dosud poznal. Je to krásný pocit vědět, že vás někdo miluje a miluje vás i s vašimi chybami a nedostatky.
Bůh mi dal i lásku k ostatním lidem. Nikdy jsem lidi nevyhledával, nerad jsem s nimi mluvil. Tento můj postoj se postupně obrací.
Poznání
Poznal jsem pravdu. Tím nemyslím to, že by ze mě Bůh učinil vševědoucího člověka, který vše vyřeší a všemu rozumí. I když jsem si hned po uvěření krátkou dobu myslel, že tomu tak bude :-).
Ne, jen pravdu, kterou máme v tom, že Ježíš Kristus přišel na tuto zemi jako Boží dar, aby nás spasil a smířil s Bohem.
Dále jsem poznal, že pravda je v Božím slově – Bibli. Před uvěřením jsem moc nechápal, jak jsou ti křesťani schopni číst jednu knížku pořád dokola :-). Už to chápu a díky Bohu za to, že nám zanechal slovo, ze kterého můžeme čerpat pravdu, která nás usvědčuje z vlastních lží a falešných postojů.
Jak vím, že je to všechno pravda? O to se postaral Duch svatý, který mi ukázal, že to tak prostě je. Když On promluví do vašeho nitra a zjeví pravdu, je to jako když víte, že jste člověk a máte dvě ruce. Sláva Jemu!
Vztah
Zjistil jsem, že víra není mrtvé náboženství. Bůh je živý a chce k nám mluvit a je na nás, jak moc mu to dovolíme. Učím se rozpoznávat ten hlas a poznávat Boží cesty. Jsem rád, když mohu Bohu sdělovat, co mě trápí, mohu mu vydávat, na co sám nestačím. A On mě vede životem.
Naděje
Ke všemu tomu mi Bůh na cestu životem přibalil naději – naději, že nám, kteří věříme v Syna Božího, fyzická smrt neublíží. Naopak, máme naději, že po smrti na této zemi budeme věčně žít s naším Pánem. Abych řekl pravdu, neumím si vůbec představit, co život v království nebeském obnáší. Ale z toho, co jsem poznal na zemi tak nějak tuším, že to vůbec nebude špatné :-).
Pokora
„Pokora je pocit, kdy si člověk uvědomuje vlastní nedokonalost či závislost na někom. Opakem pokory je pýcha.“ (Wikipedie)
Vyznávám, že jsem byl pyšný člověk, který uměl velebit jen sám sebe. Ale tato cesta nikam nevede, jen nás izoluje od ostatních lidí a od Boha. Uvědomuju si, že pokora je ten správný postoj, i když i s tím stále bojuju a ne vždy bych se nazval pokorným.
Zdraví
Mám jedno svědectví, kdy věřím, že mě Bůh uzdravil. Když se za nás na podzim loňského roku modlil Dan Drápal (v cyklu setkávání Káva o páté), prosil jsem o uzdravení zad, protože mě do té doby často bolela záda (že by programátorský syndrom?). Od té doby musím říct, že se stav nedá srovnat s předchozím stavem. I když výjimečně cítím únavu, celý rok jsem byl se zády v pohodě. Možná je to tím, že jsem po uvěření cca 8 kg zhubnul, ale jak to Bůh provedl, to už je Jeho věc – hlavně, že záda nebolí.
Společenství
Za uplynulý rok jsem poznal tolik nových lidí, kolik jsem jich - nepřeháním - nepoznal za celý život (když pominu spolužáky ze všemožných škol). Ve společenství věřících nacházíme spoustu skvělých lidí, můžeme se navštěvovat, sdílet se, modlit se za sebe. Jsou pro nás inspirací. Děkuji Bohu za to, že mi dal tak velikou rodinu.
Obavy
Život s Bohem není jen peříčko, jak by se mohlo z předchozího líčení nebo i z jiných webových stránek zdát. Není o tom, že člověk na co sáhne, to se mu podaří, za co se pomodlí, to se mu splní a na koho ukáže, toho uzdraví :-).
S uvěřením mi třeba přibyly starosti, ale jsou jiného druhu – člověk víc přemýšlí o sobě, o svém jednání, o výchově dětí, o tom, zda jedná spravedlivě, pravdivě, moudře, jak nás to Bůh učí. Vím však, že i když dělám chyby, Bůh nečeká na každou chybu, za kterou by mě mohl potrestat. Zjistil jsem naopak, že Bůh je Bohem druhých šancí a i když se nám nepodaří něco napoprvé, má připravené jiné řešení a nabídne nám „reparát“.
Cesta s Bohem je i cesta umění si něco odříct na úkor něčeho (např. „volný“ čas), cesta následování a hledání Ježíše tam, kam jde On. Je to i cesta dělání toho, co třeba dělat nechci nebo je mi to nepříjemné, ale Bůh mě k tomu vede. Je to cesta obrácení se od předchozího života k životu jinému.
Mám obavy o to, abych si udržel svou víru a „neodpadl“ od Boha. Ten zlý je vždy připraven nám poradit, co je pro nás lepší. Třeba jak si můžeme poradit bez Boha, vždyť On vlastně ani není, protože všichni lidé okolo tomu nevěří, že? Copak by Bůh dopouštěl to špatné, co se děje kolem nás, když nás miluje? Tebe přece nemůže milovat, když jsi zalhal. Možná to taky znáte…
Ale já vím, Komu jsem uvěřil a jak jsem uvěřil a toho se držím v temných chvílích. A spoléhám na to, že nad tím vším je Boží láska, „převyšující každé pomyšlení“.
Závěrem
Zjišťuju, že bych mohl v každé oblasti napsat mnohem více. Z původní obavy, že nemám o čem psát, vyvstala obava opačná - že bych mohl napsat ještě mnohem víc. Ale kdo by to četl (díky, pokud jste to vydrželi až sem). Musím si něco taky nechat pro sebe :-).
Jsem Bohu vděčný za celý ten rok, kterým mě provedl. Uvědomuju si, že ještě neumím ani pořádně chodit, ani tu jednu svíčku na dortu ještě neumím sfouknout. Těším se, že jednou, snad, dá-li Bůh, budu zvládat víc. Do toho dalšího roku mám jediné přání – „Pane, pokorně Tě prosím, buď ten příští rok zase se mnou!“.
A co Vy? Znáte taky někoho, kdo Vám za uplynulý rok dal tolik a změnil Váš život? Tak mi o něm, prosím, zkuste napsat.
Komentáře (0)
Žádné komentáře. Buďte první :-)
Napsat komentář