Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Óda

4.10.2014

Snad nikdy v životě jsem nepoužil slovo óda. Přesto když jsem včera na chalupě četl text, který popisuje nebe a úkazy, které na něm můžeme pozorovat, znělo mi v hlavě právě toto slovo. Když jsem se pak večer díval na oblohu plnou zářivých hvězd, bylo mi dobře. Představuju si, že podobně dobře mohlo být i lidem, kteří pozorovali oblohu před 2 200 lety - v době, kdy tento text vznikl.

Podle Wikipedie je óda oslavná lyrická báseň nebo hudební skladba stejného zaměření. Krásu stvoření kolem nás můžeme oslavovat každý den – ať je jaro, léto, podzim nebo zima. Díky Bohu za to.

Kéž nám pohled na stvoření kolem nás nikdy nezevšední!

Chloubou výšin je čistá obloha, pohled na nebe je slavná podívaná.

Slunce, jak se ukáže, vyhlašuje už při rozbřesku, jakým podivuhodným nástrojem je toto dílo Nejvyššího.
O polednách vypražuje krajinu, kdo obstojí před jeho žárem?
Při pracích vyžadujících žár se rozdmýchává pec, slunce však je trojnásob žhavější, když rozpaluje hory.
Vydechuje ohnivý žár, paprsky, které vyzařuje, oslepují oči.
Velký je Hospodin, který je učinil, podle jeho slov pospíchá svou cestou.
Také měsíc vždy v pravou chvíli určuje časy a je věčným znamením.
Měsíc je znamením, pomocí něhož se stanoví svátky, od úplňku se zmenšuje, až docela zmizí.
Jeho jménem je nazván i úsek času: měsíc. Podivuhodně roste a mění se, jako maják pro zástupy na výšině září na nebeské klenbě.
Krásou nebe je nádhera hvězd, skvost třpytící se na výsostech Hospodinových.
Podle slov Svatého, podle jeho příkazu budou věčně stát, na svých stanovištích se nikdy neunaví.
Pohlédni na duhu a dobrořeč tomu, kdo ji vytvořil, je neobyčejně krásná ve svém lesku.
Obepíná nebe v nádherném oblouku, ruce Nejvyššího ji napjaly.

Z jeho rozkazu se rozpoutá sněhová metelice, sesílá rychlé blesky svého soudu.
Proto se otevírají nebeské sklady a mraky z nich vylétají jako ptáci.
Svou velkou mocí nakupí mraky, které se pak tříští v oblázky krupobití.
Když se ukáže, třesou se hory, podle jeho vůle vane jižní vítr.
Svým hromobitím krotí zemi, též bouřlivým severákem a větrnou smrští.
Jako když se ptáci slétají k zemi, sype vločky sněhu, a ty usedají, jako by se snášela hejna kobylek.
Jeho krásnou bělostí je oslněno oko a srdce žasne nad jeho přívalem.
Zemi posypává jíním jako solí, to když zmrzne, je jak hroty jehel.
Zavane chladný severní vítr a na vodě se utvoří led. Objeví se všude, kde se drží voda, a přikryje ji jako pancířem.
Stráví hory, sežehne poušť, zelené osení zničí jako oheň.
Rychlým lékem, který vše zahojí, je mlha: padne rosa a po vedru přinese osvěžení.

Mocí svého rozhodnutí zkrotil Bůh propastnou tůni a zasadil do ní ostrovy.
Mořeplavci vypravují o moři a jeho nebezpečích, k ohromení všech, kdo to na vlastní uši slyší.
Žijí tam neuvěřitelní a podivní tvorové, nejrůznější druhy živočichů a obrovští vodní netvoři.
Jen s Boží pomocí dopluje k cíli ten, koho on poslal, jen jeho slovem to všechno tvoří řád.

Mnohé by se ještě dalo povědět, a přesto bychom nedošli ke konci. Souhrnně řečeno: To všechno je on.
Kde najdeme sílu, abychom ho oslavovali? Vždyť on je větší než všechna jeho díla.
Hospodin budí bázeň, je převeliký, jeho moc je podivuhodná.
Vy, kteří oslavujete Hospodina, vyvyšujte ho, jak jen to dovedete, on bude i tak větší než všechna slova chvály. Vy, kdo mu provoláváte slávu, přidejte na síle a neumdlévejte, vždyť v tom stejně neuděláte dost.
Kdo ho viděl, aby o něm mohl vyprávět? Kdo ho bude velebit takového, jaký doopravdy je?
Mnohá tajemství jsou ještě větší než tato, neboť jsme spatřili dosud málo z jeho skutků.
Hospodin je tvůrce všeho a zbožným dal moudrost.

Nádhera hvězd

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

« seznam článků  na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2018   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)