Večeřééé!
Strávili jsme dnes klasickou pohodovou neděli. Dopoledne na shromáždění, potom domů na rychlý předvařený oběd a odpoledne procházka spojená s návštěvou rodičů. Děti letos poprvé vytáhly koloběžku a odrážecí motorku a tak jejich spokojenost byla maximální. Teda alespoň do té chvíle, než Tomášek neuřídil na chodníku koloběžku a spadl, což se neobešlo bez teatrálního křiku :-).
Cestou zpět jsme se stavili na nákup k večeři a v obchodě padla klasická otázka – co bude dnes zase na večeři? Chvíle přemýšlení a najednou Tomášek hlásí: „Dneska vařím já!“. Začal pobíhat po obchodě a dávat do košíku suroviny. „Taťko, musíme vzít Milu a hořické trubičky!“. Tak to jsem moc nepochopil, ale proč ne - asi si chce zítra zamlsat a co by pro děti člověk neudělal, zvlášť když jsou jeho vlastní.
Doma se pustil do příprav, které jsem tak nějak strávil bokem při čtení knížky. Asi za hodinu se ozvalo: „Večeřééé!“. Na stole byly připraveny parádně nazdobené 4 porce jídla – v troubě zapečené tousty se šunkou a sýrem. Nezapomněl ani na pití. Největším překvapením byl ale dezert. A já jsem rychle pochopil, proč jsme na večeři museli koupit hořické trubičky. A taky to, že ten plán měl v hlavě už dávno před tím, než se pustil do vaření.
Říká se, že to, jak člověk stárne, pozná nejlépe při pohledu na svoje děti. Něco na tom bude. Ten, kterého jsem ještě nedávno držel v zavinovačce a přebaloval, nám dneska chystá večeře. Asi už fakt stárnu.
Tento článek je nečekanou dohrou článku Bůh (tě) miluje!.
Večeře ala Golgotský kříž
Komentáře (0)
Žádné komentáře. Buďte první :-)
Napsat komentář