Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Pravda je relativní

23.11.2016 2 komentáře

Už jste taky slyšeli podobný výrok? Já několikrát, typicky jako reakci na nějaké pravdivé, ale zároveň lehce konfrontační tvrzení. Možná se mnou budete souhlasit, že lidé necítí potřebu relativizovat pravdu, pokud je naprosto zřejmá nebo pokud neodporuje jejich přesvědčení. Např. když řeknu, že mám na ruce pět prstů, málokdo se mnou bude polemizovat, že je to relativní (i když si dovedu představit, že někdo absurdním vědeckým způsobem může dojít k závěru, že to pravda být nemusí).

Co mi na odpovědích tohoto druhu vadí, jsou v zásadě tři věci:

  1. Takový výrok především podkopává sám sebe. Pokud někdo řekne, že pravda je relativní a každý má svou pravdu, pak i toto tvrzení je naprosto vágním vyjádřením, které nemá žádnou váhu. Pokud by každý měl svou pravdu, chybí nám společný opěrný bod (body), o které se můžeme v našem vyjadřování opřít, a na základě kterých můžeme výroky hodnotit a posuzovat.
  2. Pokud by byl výrok pravdivý, pak by to muselo mít poměrně zásadní dopady na nejrůznější oblasti našeho života. Např. ve školství a výchově musíme skončit s tím, abychom děti učili, že mají říkat pravdu. Musíme se omezit na konstatování, že si mohou mluvit co chtějí, protože jejich pohled na danou věc je ten správný. A přirozeně dítě nemůžete potrestat za to, že lže. Vlastně důsledkem je, že lež přestává existovat, protože každý má pravdu.
    Obdobně matematický obor logika, který je založený na dokazování pravdivosti a nepravdivosti výroků, tímto zcela ztratí smysl. Zkuste dokazovat pravdivost výroku, když jeho pravdivost je závislá na postoji dokazujícího. Dovedeme si vůbec představit důsledky toho, že by pravda byla relativní?
  3. Z třetího úhlu pohledu mi vadí, že za tímto výrokem se skrývá jakýsi postoj neochoty vůbec o nějaké pravdě uvažovat, natož se zabývat tím, co je pravdivé, nebo dokonce pravdu hledat. Stejně jako je mnohem pohodlnější dívat se na hokej v televizi a přitom radit hráčům a trenérům, než chodit dřít na skutečné hokejové tréninky (možná to je důvod, proč mají hokejisté platy takové, jaké mají).

Mám obavu, že s přibývajícím vlivem humanismu v naší společnosti se s podobnými výroky budeme setkávat čím dál častěji. Mám za to, že konečným cílem humanismu je, aby všichni lidé měli právo na všechno. Ale dál nechci tuto zhoubnou myšlenku rozvíjet.

Jako křesťanovi je mi mnohem bližší pohled na pravdu jako na absolutní veličinu. Dodává mi totiž v životě potřebnou jistotu. Bible prezentuje na mnoha místech pravdu jako jednu z nejušlechtilejších hodnot, které máme k dispozici. Sám Ježíš o sobě řekl, že je pravda (J 14,6).

Jan Hus, jehož upálení (6. července 1415) si připomínáme v České republice státním svátkem, prohlásil o pravdě:

Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... (Výklad viery 1412)

Možná v té době ještě netušil, že by pravda mohla být i relativní. Možná proto byl ochoten za pravdu zaplatit cenu nejvyšší – svůj život.

 

Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Fp 4,8

 

Komentáře (2)

30.3.2017 22:03   (nejnovější)
#2  TR
#1 Vladimír:
Děkuji za moudrý komentář. Uvědomoval jsem si to při nedávném úmrtí Věry Špinarové: jeden týden má člověk velké plány do budoucnosti a druhý týden už tady nemusí být. Jsem rád, že jsem stihnul to rozhodnutí v životě udělat. Není opravdu na co čekat.
17.3.2017 16:51   (nejstarší)
#1  Vladimír
Lidé nechtějí znát pravdu, protože pravda odsoudí jejich život. Nikdo z lidí nechce sedět na lavici obžalovaných. Proto je tak veliký dar smět věřit Pánu Ježíši.
Bůh připravuje pro lidi v jejich životě okolnosti při, kterých stojí před rozhodnutím věřit nebo nevěřit. To rozhodnutí musí udělat člověk sám, protože Bůh dal lidem svobodnou vůli a On nikdy neporuší své slovo.
Těch příležitostí se rozhodnout je v životě člověka více, ale nikdy se neví kdy je poslední.

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

« seznam článků  na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2018   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)