Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Úžasné detaily Bible

1.5.2013 4 komentáře

Chci se dnes podělit o vzpomínku na moje seznamování s Biblí. Pamatuju si, že když jsem začal číst Bibli, žasnul jsem místy nad tím, do jaké míry detailu zachází. Vybral jsem 4 pasáže z Nového zákona, kterými se můžete pokochat, máte-li to srdce :-).

Skutky: Ztroskotání na cestě do Říma

Když jsme byli hnáni po Adriatickém moři již čtrnáctou noc, kolem půlnoci měli lodníci dojem, že je nablízku nějaká země. Spustili olovnici a naměřili hloubku dvacet sáhů. Kousek dále ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů. Báli se, abychom nenajeli na nějaká skaliska, a proto spustili ze zádi čtyři kotvy; toužebně čekali, až se rozední. Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný člun na hladinu pod záminkou, že chtějí spustit kotvy také z přídi, řekl Pavel důstojníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy naději na záchranu.“ Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali ho uplavat. Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Pravil: „Už čtrnáct dní čekáte na záchranu, nic nejíte a jste o hladu. Proto vás vybízím, abyste pojedli. Je to potřebí k vaší záchraně. Neboť nikdo z vás nepřijde ani o vlas na hlavě.“ Když to řekl, vzal chléb, vzdal přede všemi díky Bohu, lámal jej a začal jíst. Všichni nabyli dobré mysli a přijali pokrm. Bylo nás na lodi celkem dvě stě sedmdesát šest. Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby lodi odlehčili. Když však nastal den, nemohli poznat, která země je před nimi. Viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím a rozhodli se, že u něho s lodí přistanou, bude-li to možné. Odsekli kotvy a nechali je v moři a zároveň rozvázali provazy u kormidel. Pak nastavili přední plachtu větru a udržovali loď ve směru k břehu. Najeli však na mělčinu a uvízli s lodí. Příď se zabořila a nemohla se pohnout a záď se bortila pod náporem vlnobití. Vojáci chtěli vězně zabít, aby některý neutekl, až doplave na břeh. Ale důstojník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v jejich úmyslu zabránil. Pak dal rozkaz, aby ti, kdo umějí plavat, první skočili do vody a plavali k zemi a ostatní aby se zachránili na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni dostali na břeh živi a zdrávi.

Když jsme se zachránili, dověděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta. Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili hranici dříví a všechny nás k ní pozvali, protože začalo pršet a bylo zima. Když Pavel nasbíral náruč chrastí a přiložil na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala před žárem.

Sk 27,27 a dále
  • Celá ta pasáž je nečekaně podrobná, udává např. jakou naměřili lodníci hloubku vody. „Bylo nás na lodi celkem dvě stě sedmdesát šest.“. Já bych asi při líčení podobné události použil obrat „bylo nás na lodi asi tři sta“ nebo něco podobného.
  • Tu stejnou Maltu si můžeme najít na mapě i dnes. Bible nepopisuje nějaký imaginární svět, ale naši Zemi.

 

Jan: Povolání učedníků

Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

Jeden z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“ Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“ Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“ Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti.“ Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ „Mistře,“ řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkem?‘ Uvidíš věci daleko větší.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ J 1,35-51

  • „Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.“ - k tomu snad není co dodat :-)
  • Stejně jako v předchozím úryvku, i dnes můžeme na mapě najít Nazaret, město Betsaida bylo zřejmě opuštěno a zaniklo.

 

Jan: Prázdný hrob

První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů.

J 20,1-10
  • Čekali byste u popisu historické události detail typu „Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.“? Já tedy ne.

 

Skutky: Návrat z druhé a počátek třetí cesty

Pavel zůstal v Korintu ještě mnoho dní, pak se s bratřími rozloučil a odplul s Priscillou a jejím mužem Akvilou do Sýrie. Protože učinil slib, dal si v Kenchrejích ostříhat vlasy. Dostali se do Efezu, kde oba manželé už zůstali. Pavel tam šel do synagógy a hovořil se Židy. Ačkoli ho žádali, aby s nimi zůstal delší dobu, on jejich pozvání nepřijal, rozloučil se s nimi a řekl: „Já se k vám vrátím, bude-li Bůh chtít.“ Pak odplul z Efezu do Cesareje a odtud se vydal do Jeruzaléma, aby pozdravil církev. Potom odešel do Syrské Antiochie.

Sk 18,18-22
  • Detail, že si někdo dal ostříhat vlasy považuji taky za poněkud unikátní.

 

V Bibli najdeme nespočet dalších detailů, ať se týkají osob, časů nebo míst. Osobně si z nich beru to, že se na Bibli zkrátka můžeme spolehnout, že je pravdivá a propracovaná do nejmenších detailů. Že nám Bůh nechtěl zanechat jen nějaké běžné dílo, ale odkaz, který nemá v tomto světě srovnání.

Možná byste našli ještě lepší ukázky, které zaujaly a oslovily zase Vás - budu rád, když se o ně podělíte v komentářích.

 

Komentáře (4)

20.5.2013 00:17   (nejnovější)
#4  TR
#3 hospa:
"Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti..." (2. Timoteovi 3,16)

"Konečnou podobou" jsem myslel rok 397 n.l., kdy bylo s konečnou platností potvrzeno 27 knih Nového zákona a od té doby se Písmo v podstatě nemění (pokud nebereme překlady).

Bible je ale výjimečná tím, že má moc nás přivést k Bohu - a to je taky její účel. Najdeme v ní prvky všech možných "žánrů", ale nemůžeme přitom říci, že by to byl jen jeden konkrétní.

"existovaly velmi cenné a mnohem ucelenější texty" - to je určitě možné, to snad křesťanství nepopírá. Znáte ale nějaký takový text, kterému by věřilo a podle kterého se denně řídilo tolik lidí na světě? To prvenství má prostě jen Bible - to je fakt. Můžeme se potom zamýšlet, proč tomu tak je. Věřící ví, nevěřící nechápou ("Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem." - 1. Korintským 2,14).

Každopádně chápu Váš pohled, byl jsem na tom úplně stejně. Nejvíc jsem nechápal, jak můžou křesťani číst jednu knihu pořád dokola (přece když si ji přečtu, tak vím, o čem je :-).
17.5.2013 15:25
#3  hospa
#2 TR:
bible je beletrie (btw. je to bestseller), moc nerozumím tomu označení "konečná podoba"
- starý zákon jsou v podstatě jen převzaté hebrejské texty (a křesťanství si ještě dovoluje rozhodovat, které jsou, či nejsou autentické)
- nový zákon se psal až po roce nula
Vzniklo mnoho verzí, spousta se toho poztrácelo, spousta překladů je nejasných (řecky vs. hebrejsky psané rukopisy), je ale možné, že to byl boží záměr, jak odstranit interpretace, které nebyly přesné.
V logice toho, co kde bylo, když se něco psalo mi tak trochu přijde, že křesťanům ujel vlak, stovky let před tím už existovaly velmi cenné a mnohem ucelenější texty antických Řeků, Židů, Egypťanů, Syřanů, Číňanů ...
Zkrátka křesťanský bůh buď dorazil později, nebo si dal načas s veřejným publikováním uživatelské příručky.
4.5.2013 01:25
#2  TR
#1 slavek:
Ano, zfalšovat se dá (z dnešního pohledu) cokoliv.
"najdeš skoro v každé beletrii." - nesrovnávejte, prosím, současnou literaturu a Bibli - podívejte se, co v době, kdy vznikala pro nás konečná podoba Bible, bylo u nás - zjistíte, že hmatatelného nic :-)

Napadá Vás nějaký motiv k tomu, aby "zkušení vypravěči" něco do Bible přidávali?
4.5.2013 00:43   (nejstarší)
#1  slavek
Správně píšeš, že při líčení historických a reálných událostí takové detaily nejsou obvyklé. Ty detaily tam obvykle doplňují zkušení vypravěči, aby dodali příběhu zdání autenticity. Bible v tom není nijak unikátní a spoustu podobných detailů najdeš skoro v každé beletrii.

Zkus se nad tím zamyslet z obou pohledů.

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

« seznam článků  na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2018   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)