Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Vždycky máme možnost volby

25.7.2014

Není to tak dávno, co jsem psal o tom, že každý z nás máme určitou elementární schopnost rozlišování dobrého a zlého. Dnes bych na toto téma chtěl navázat, ale z trochu jiného úhlu pohledu. Předem bych rád uvedl, že článek píšu s láskou v srdci ke všem lidem a nepíšu ho s úmyslem kohokoliv kritizovat nebo odsoudit, ač si uvědomuji, že tak může vyznívat. Spíše bych byl rád, kdyby vedl k zamyšlení nad tím, jestli nemůžeme my sami ve svém životě něco změnit a o to více se z něj radovat.

Úvodem zmíním jeden ze základních Božích principů – když Bůh stvořil člověka, dal mu možnost svobodně se rozhodovat. Náš život je, kromě vnějších okolností, které nemůžeme ovlivnit, formován našimi rozhodnutími, které naopak ovlivnit můžeme (dokonce bych řekl, že musíme). Dle závažnosti a povahy rozhodnutí pak spoluvytváříme podobu naší životní dráhy do větší či menší míry. Svoboda, která byla dána člověku je dokonce tak veliká, že někteří lidé za ni Boha paradoxně kritizují – sami se potom diví, jak Bůh mohl dopustit, že ten a ten člověk udělal na zemi takové a takové zlo (příklady si z historie a možná i ze současnosti určitě najdete sami). Inu, protože ten dotyčný dostal plnou svobodu to udělat a rozhodl se to udělat. Místo konání dobra si zvolil konání zla.

Bůh, který nás zná dokonale, ovšem taky ví, že některá naše rozhodnutí nám škodí a nejsou pro nás dobrá. Předpokládám, že každý z nás se setkal s pojmem „desatero“. Desatero představuje výčet základních principů, které by měly formovat náš život. Bůh nám je nedal jako seznam omezení, která si pro nás vymyslel, aby nás mohl trestat, když je nedodržíme. Bůh ho dal z lásky k nám, aby nám ukázal, kterou cestou se máme ubírat.

Je to ten stejný princip, jako když rodič řekne dítěti: „nevykláněj se z okna“. Určitě tím nechce svého potomka týrat nebo nějak ponižovat nebo se těšit z toho, že až se vykloní, tak ho hned potrestá. Každý rozumný rodič chce pro svoje dítě to nejlepší a ví, že když se bude vyklánět z okna, hrozí mu nebezpečí (v lepším případě úraz).

Stejně tak Bůh, když nám říká, že nemáme například zabíjet jiné lidi, říká nám to proto, že se tímto chováním dostaneme do problémů – vražda člověka je závažný hřích, který ve svém důsledku může zničit život pachateli úplně stejně jako jeho oběti. Pojďme se ale podívat na další oblasti života, které nám budou možná bližší, než tento extrémní příklad.

Kouření

Představte si, že bych za Vámi dnes přišel domů jako podomní prodejce a nabídl Vám nový skvělý produkt, který Vám zkrátí život o 15 let a v období dalších 10 let Vás přijde zhruba na 250 000,- Kč. Koupili byste ho ode mě?

Nevím, jaký marketingový tah kouření používá, ale při pohledu na zisky některých tabákových firem je zřejmé, že ho umějí používat dobře.

Kouříš? Máš v tom svobodnou vůli (minimálně máš svobodnou vůli s tím začít bojovat). Ale statistiky o kouření hovoří jasně – pokud nevěříte mě, věřte alespoň oficiálně přiznaným číslům a lidem, které se problematikou kouření zabývají.

Alkohol

Bůh nám skrze Bibli dává další radu – neopíjejte se. Nebrání nám v tom se opít (v tom smyslu, že bychom to nemohli udělat) a dokonce nezakazuje ani požívání alkoholu striktně. Jenom naznačuje jedno – pokud se budete opíjet, povede Vás to do problémů.

Na ulici najdete bezpočet lidí, kteří tam skončili právě kvůli závislosti na alkoholu a je otázkou, jestli se z ní ještě někdy dostanou. Mnoho vražd, hádek, případů nevěry je zapříčiněno právě tím, že člověk jedná pod vlivem alkoholu.

Z poslední doby jeden příklad za všechny – medializovaná zpráva o napadení zpěváka Michala Hrůzy. Nechci spekulovat o tom, zda přišel k úrazu ve stavu vlastní opilosti nebo ne – jasné ale je, že alkohol hrál v této kauze svoji roli.

Opíjíš se? Máš plnou svobodu to dělat, ale počítej s následky. Sám jsem před svým obrácením propil spoustu večerů a druhý den jsem kolikrát nemohl ani vstát. Dodnes mě mrzí, že jsem trávil dny zvracením a ležením v posteli, místo abych si hrál se svými dětmi :-(.

Drogy

O tom, že drogy lidem ničí život, není pochyb. Přesto si drogy nacházejí nové a nové oběti – ať už z řad mladistvých, kteří možná jen zkoušejí něco nového ze zvědavosti, ale i z řad dospělých lidí, kterým zřejmě chybí v životě naplnění a uspokojení. Ovšem drogy nejsou tou správnou cestou.

Jsem si jistý, že lidé, kteří pomáhají drogově závislým (např. v programu Teen Challenge) mají dostatek svědectví o zničených životech a o tom, jak těžké je se ze zajetí drog dostat.

Sexuální nečistota

Sexuální morálka je další velkou kapitolou, kde se lidé nedrží dobře míněných rad. Jestliže Bůh říká, že sex patří do manželství, je to v dnešní době pro mnoho lidí nepochopitelná věc. Přesto věřím tomu, že je nám to k prospěchu a ne ke škodě.

Např. smrtelné onemocnění AIDS, které se přenáší zejména pohlavním stykem, je pro manželský pár žijící ve věrnosti bezpředmětnou hrozbou. Čím více sexuálních partnerů vystřídáme, tím větší riziko nákazy je.

Bůh má rovněž vyhraněný postoj k homosexuálnímu chování. Důsledek? „Existují kvalifikované odhady, že homosexuální životní styl dokonce bez onemocnění AIDS může zkrátit u homosexuálních mužů průměrnou délku života o 20 - 30 let! AIDS pak způsobuje další zkrácení života u homosexuálních mužů o více než 7 %“ (více na tomto webu).

Jako věřící člověk mám za to, že i toto je forma vyjádření Božího nesouhlasu. Chceš žít v homosexuální promiskuitě? Bůh Ti nebrání – jen počítej s tím, že si zkrátíš pobyt na této zemi o nějakých 20 až 30 let.

Bohatství

Tento svět se nám snaží prezentovat, že až budeme mít spoustu peněz a budeme si moct dovolit tamto a tamto a tamto (dosaďte si sami), tak budeme šťastni. Mnozí lidé potom obětují celý život nebo jeho část tomu, aby se honili za ziskem a za lepším životním standardem (věřte mi, že vím, o čem mluvím).

Ale je to pravda? Je snad naplnění lidského života ukryto v bohatství? Pokud by to byla pravda, co potom těch 80 % lidí na zemi, kteří nedosáhnou ani na životní standard běžný v dnešní Evropě? Jsou odsouzeni žít nešťastný život, naplněný (zřejmě nesplnitelnou) touhou dostat se na životní standard, který je jinde? Věřím, že ne a paradoxně si myslím, že lidé, kteří toho k životu potřebují co nejméně (čímž nemyslím zrovna bezdomovce), patří mezi ty šťastnější. Pokud by ti nejbohatší lidé byli automaticky ti nejšťastnější, neměli by důvod například páchat sebevraždy.

A tak když je v Bibli psáno, že „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.“ (1Tm 6,9), chce nám tím Bůh zase něco říct – nemiluj peníze do té míry, že bys dělal špatné věci, abys je získal. Netuž po nich a buď spokojen s tím, co máš. Protože pokud se budeš dívat na to, co nemáš, povede Tě to vždycky k nespokojenosti - věcí, které člověk nemá, je totiž většina a nikdy nebudeš ve stavu, že budeš mít všechny. Buď spokojen s tím, co máš, a budeš šťastný.

Lež

Posledním příkladem, který chci uvést, je lež a lhaní, které je v naší společnosti už tak zakořeněné, že se pokládá za standard a člověk, který odmítá programově lhát, je považován za podivína. Bohužel, mnoho lidí se nechalo oklamat i tou lží, že pravda vůbec neexistuje a tak se setkávám s podivnými prohlášeními, že pravda je relativní, že každý má svou pravdu a podobně.

Když rodiče vychovávají děti, zpravidla jim říkají, že nemají lhát a že mají mluvit pravdu. Myslím, že je to vcelku rozumný požadavek, když nechceme, aby naše děti lhaly. Pokud by pravda neexistovala, pak je ovšem takové prohlášení docela absurdní a těžko můžeme odlišit stav, kdy je něco pravdivé od stavu, kdy je něco nepravdivé. Zkuste také děti vyučovat o tom, že mají říkat něco, co ve skutečnosti neexistuje.

Jan Hus, k jehož odkazu se Česká republika hlásí (alespoň tím, že vyhlašuje k výročí jeho upálení každoročně státní svátek), napsal: „Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie...“ (Výklad viery 1412, viz Wikipedie).

Pokud by pravda neexistovala, byly by celá jeho oběť i jeho odkaz zbytečné, podobně jako vlajka prezidenta republiky nad naším hradem. Jenomže - pravda existuje a je naším úkolem ji hledat a pokud jsme ji našli, tak i hájit.

Rozhodoval se i Jan Hus před svou popravou? Určitě ano a mohl si vybrat - zlo v podobě lži, tedy odvolání svého dosavadního učení a přizpůsobení se tehdejším církevním autoritám. Mohl si tak zachovat život a možná si spokojeně žít. Ale on si vybral pravdu s koncem, který známe.

I když to tak možná z uvedeného nevypadá, chci tento výčet shrnout povzbuzením – povzbuzením k přemýšlení. Mým přáním je, abychom jako lidé více přemýšleli o tomto světě a o zákonitostech, které v něm jsou zakotveny. Pozorně zkoumejme, jaké jsou životy a zejména konce životů lidí, kteří žijí okolo nás a poučme se z toho. A nezapomínejme na to, že jako lidé máme vždy svobodnou vůli – můžeme dělat jak dobré, tak zlé. Rozhodnutí je na nás, Bůh nikoho nenutí. Bůh jenom říká, že jeho cesty jsou dobré a kdo se jich drží, tomu se dobře povede.

Rozhodl jsem se večer věnovat psaní článku s nadějí, že někdy někomu snad k něčemu pomůže. Protože to považuji za lepší využití času než například dívání se na televizi. Nechci ztrácet čas sledováním lživých reklam nebo vymyšlených, cizích životů. Chci žít svůj vlastní život v tomto úžasném světě, který nabízí tolik možností a výzev!

A že se Ti tento svět takový nezdá a že je samý podvod, svár a špatnost? Máš svobodnou vůli s tím něco udělat! Jestli chceš změnit svůj život a pohled na život, zkus dnes zapomenout na televizi a přemýšlej o tomto světě. A třeba Tě to povede i k tomu, že se rozhodneš žít pro lásku a pravdu a že vydáš svůj život službě Ježíši Kristu – protože On jediný je ta „cesta, pravda i život“.

Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě. 1Te 5,21 Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. Ž 1,6 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ J 14,6

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

« seznam článků  na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2018   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)