Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Dokončení Filadelfické církve poslední doby a její vytržení - kapitola VIII.

Obsah

2. dovětek: Vidění z 1. září 1943

K porozumění poselství, které podávám, musím předeslat následující události.

Na podzim 1941 jsem půl roku před vylíčeným viděním dostal trojnásobné divotvorné znamení, podobně jako Petr v Joppe pouze s tím rozdílem, že rozmezí mezi znameními byla delší, několik týdnů, nenásledovala bezprostředně po sobě. Ale byla viditelná tělesnýma očima a mohl jsem je ohmatat, takže každý omyl byl vyloučen. Toto znamení bylo sice dáno pouze mně osobně, nikoliv církvi, protože však byla zkresleně rozšiřována jinými, byl jsem nucen ve zvláštním spisku je přesně popsat. Nejdříve jsem tomuto znamení nepřikládal žádný význam a proto jsem o něm mluvil jen v užším kruhu. Pozoruhodné bylo, že ani mne ani nikoho jiného nenapadlo, že v takovém případě je třeba prosit Pána, aby objasnil význam zázračného znamení. Jen jedna jediná osoba se vyjádřila, že to přece musí něco znamenat, což jsem si také říkal, ale nemohl jsem přijít na to, co by to mohlo být. Nejpravděpodobnějším se mi zdálo, že mi chce Satan vyvést nějaké šibalství, ale co by to mohlo být, na to jsem nemohl přijít.

Nenapadlo mě, že by se mnou chtěl mluvit Bůh. A tak jsem přes trojnásobné opakování neprosil o výklad, ale brzy jsem na to zapomněl. Když jsem se 1. září 1943 probudil, stál pojednou tento zážitek přede mnou v Božím světle. Dostalo se mi také bližšího, vysvětlení o významu znamení. Pán mi vysvětlil, že to nebylo satanské mámení, ale že za tím stál ON sám a chce zjevit pravdy důležité pro můj život a službu a že jen moje lhostejnost a nevěra zavinily, že jsem tak dlouho musel čekat na vysvětlení. Také jsem nebyl dříve vnitřně zralý. Bylo mi zjeveno, že už to trojnásobné opakování, jako při Petrovi v Joppe, mi mělo být pokynem, že se jedná o Boží zjevení, neboť trojka je číslo Boží. To na mne tak velice zapůsobilo, že jsem se styděl, jako ještě nikdy v životě. Zároveň mi však Pán zjevil, že nejen já, ale velká většina církve vězí ve stejné lhostejnosti a stejné nevěře.

A opravdu, většina církve počítá spíše s projevy satanské moci než se zjevením Božím. Není divu, že se Pán nemůže v církvi více zjevovat, vždyť ona nechce žádné jeho zjevení a proto v ně také nevěří. Jak taková nevěra Pána zarmucuje! Taková církev se podobá nevěstě, která sama sice ženichovi píše, ale dopisy od něho nečeká. A když nějaký jeho dopis dostane, ani ho neotevře. Je to normální stav? Není to znevážení a pohrdání ženichem?

Ale takové od základu zvrácené stanovisko k ženichovi má svůj původ v tom, že se tak v církvi všeobecně učí. Na žádné zjevení Boží se prostě nečeká. To prý bylo Kristem uzavřeno, jistě, že nemůžeme čekat nějaké v zásadě úplně nové zjevení. Ale to, co nám Pán Ježíš přinesl, není ještě ani zdaleka všecko církvi zjeveno. Proto Pán Ježíš zaslíbil svým učedníkům Ducha svatého, který je má uvést ve všelikou pravdu a má jim zvěstovat budoucí věci (J 16,13).

Copak je už církev Boží uvedena ve všelikou pravdu? A pokud se týče budoucnosti církve, panuje na stovky rozličných výkladů a názorů, které si mnohdy přímo odporují. Takové rozpory přece nemohou být z Ducha svatého! Jak bychom tedy mohli myslet, při pohledu na takový zmatek v učení a názorech v církvi, že už nepotřebujeme dalšího Božího zjevení? Kdo jiný je schopen církev sjednotit, nežli Ženich sám? Má-li to však učinit, musí mít možnost se zjevit. Rozpory mohou být totiž odstraněny jedině Božím zjevením. Kdyby Pán Bůh taková zjevení ve svém Slově nezaslíbil, bylo by takové očekáváni ovšem bludné. Ale Pán to velmi jasně a určitě zaslíbil a to obzvláště pokud jde o poslední dobu „něž přijde ten den Páně veliký a hrozný“! (Dan 12,4-9; Mal 3,1-23; J 4,21; Zj 11,3). A Pavel vyprošuje svému sboru v Efezu ducha zjevení.

Jak tedy je možné v pohledu na taková slova dělat, jako bychom už pro konečnou etapu církve neměli k očekávání žádná zjevení, když právě jmenovaná místa zaslibují taková zjevení právě pro závěr dějin církve na zemi? Když Pán Ježíš v souvislosti se svým druhým příchodem klade otázku „zdali nalezne víru na zemi?“ pak tím jistě nemyslí obyčejnou spasitelnou víru, ale právě tu víru, že se své církví zjeví a vysvobodí ji. Na tuto Ježíšovu otázku musíme dát následující odpověď:

U Laodicejských křesťanů tuto víru nenalezne, ale najde ji u své nevěsty. Ta však musí už konečně procitnout k této víře a se vší určitostí vyprošovat a očekávat jeho zjevení. Jestliže nám Pán žádné zjevení nemůže dát, pak je to vina naší lhostejnosti a nevěry, jak jsem to ukázal na vlastním, zahanbujícím případě, nebo je to také naše pýcha, která si myslí, že všecko ví lépe než Pán sám. Máme ještě mnoho papežíčků, kteří se buď po dobrém či po zlém musí sesadit, aby na jejich místě už byl jen Pán Kristus sám, aby mohl zavést jednotu v učení. Vždyť Jeho vůle je, „abychom se všichni sběhli v jednotu víry a známosti Syna Božího" (Ef 4,13). Kdo se cítí dotčen těmito úvahami, ten to je, koho Pán míní. Kdo však poznané pravdy neuvede v život, ten nemůže očekávat, že mu Pán dá nějaké zjevení. Povšimněme si, prosím, že se mi dostalo zjevení v širší míře teprve tehdy, když jsem se odhodlal k plné poslušnosti, tzn. každodenní vždy plnější oddanosti Pánu. Dejme se tedy především osvobodit od vší pýchy, která si nic nedá říci, od vší lakotnosti a vší satanské prolhanosti a to až do nejtajnějšího nitra, abychom se nestali obětí nějakého satanského lživého ducha. Dle Písma jsou právě tyto tři hříchy hlavní příčinou všech bludů (2Tes 2,10; 1Tm 4,1; 2Pt 2,1-4). Pravdám obsaženými v mých spiscích, nemusíte věřit kvůli mně, vždyť každému z vás mohou být zjeveny bezprostředně Pánem samým, pokud nejsou dosti jasně obsaženy v Písmu. Vždyť mnohé z těch pravd o budoucnosti, které dosvědčuji, byly i pro mne zprvu přímo neuvěřitelné a proto jsem váhal s psaním. Ale něco z toho, co jsem zamlčel, protože se mi to zdálo neprokazatelné, bylo pak bezprostředně zjeveno i mé ženě a skoro současně i naší služebné. A to je přece plně biblické. Vždyť i Boží Slovo zaslibuje, že naši synové i naše dcery budou prorokovat. Když mi to obě sdělily, pokoušel jsem se jim to všechno vymluvit s odůvodněním, že jsme mohli snadno všichni tři propadnout satanskému mámení, vždyť nemáme důkazy. Ale Pán Bůh mě v nitru za to káral a uvedl mě na pravou míru slovem: „Co Bůh zjevil o tom nepochybuj! Proto jsi obdržel to trojnásobné zázračné znamení. Tak jak jsi to jasně viděl svýma tělesnýma očima a mohl to ohmatat rukama, tak jistě se naplní všecky ty věci, kterým nemůžeš uvěřit. A právě proto, že nemáš pro toto vidění biblického zdůvodnění, právě proto jsi dostal viditelný hmatatelný trojnásobný důkaz, a proto obdržely zjevení tři osoby, nejenom ty sám.“ Takové vnitřní uvedeni na pravou míru udělalo na mne takový dojem, že jsem si připadal jako onen otec z Mk 9,24. Po celé dny jsem měl stále oči plné slz, kdykoliv jsem si vzpomněl na svoji nedověru a pomyslel s jakou trpělivostí přemáhal Pán moji nedůvěru, také když jsem dále přemýšlel o tom, že v církvi Páně, kterou si svou drahou krví vykoupil, většina vězí ještě v této nedověře a očekává víc od Satana než od Boha.

Rozhodně zažije svět ještě i mocné divotvorné projevy ďáblovy, ale to bude jenom soud za to, že nevěnoval pozornost Božímu zjevení. Proto se dostane světu satanských divů, kterým uvěří. Filadelfia však má být před těmito satanskými divy již předem připravena Božími zjeveními na jeho příchod. Nebeský Ženich chce mít svou nevěstu ozdobenou (Mt 25,7; Zj 19,7; Ef 5,27).

 

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2023   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)